Chtít jen slunce bez mraků je bláznivý cíl
Všichni chceme být spokojení a šťastní. Přejeme si to navzájem do nového roku, přejeme si to sami. Myslíme si, že se tak stane, až se nám splní náš sen, až dosáhneme toho, po čem toužíme, nebo naopak až pomine to, co nás trápí. A pak? Život se zastaví v trvalém pocitu štěstí a radosti? Ne, ne.
Chtít mít pořád jen dobrou náladu je bláznivý cíl.
To je jako bychom chtěli, aby věc, kterou shodíme ze stolu, nepadala k zemi. Jenže ona spadne. Je to zákon. A kdykoliv si pomyslím, že by to tak nemělo být, cítím se špatně. Co když to tak ale má být? Co když právě o tom je život?
Protože co je pocit?
Pocit je prožitá myšlenka. Kde se ta myšlenka vezme v naší hlavě? Prostě se objeví. Můžeme zařídit, jaká myšlenka přijde? Ne. Takže? V hlavě se nám objevují různé myšlenky, vzpomínky, nápady a jde o to, která dostane naší pozornost, do kterého "vlaku" naskočíme. Chytneme se vzpomínky a jedeme do minulosti. Chytneme se obavy a jedeme do říše fantazie o budoucnosti. Chytneme se nápadu, pustíme se do něj, plyneme v přítomnosti.
Náš život je takový, jaké jsou naše myšlenky o něm.
Není takový, jaký ho chceme, ale takový, jaký ho máme, jaký je. Všechno co v něm je, do něj patří, jinak by to prostě nebylo. Všechno má nějaký smysl, vše souvisí se vším a jedno vede k druhému. My nevíme kam a proč. Je to výlet do neznáma.
A prožitek je to nejvíc, co nám život může dát.
-Lucie Dlasková
Nenechte si ujít příští článek
Přihlašte se a dostávejte mé nové články a e-booky přímo do e-mailu.